Ale málokdo ví, že snímek sovětského fotografa Jevgenije Chalděje byl udělán dva dny po historické události. Vlajku nad budovou Říšského sněmu sovětští vojáci poprvé vztyčili 30. dubna 1945. Po dni a noci krutých bojů na přístupech k budově ho garnizona bránila s odolností odsouzených. Vlajku № 5, která se stala Vlajkou vítězství, nesla skupina tří vojáků v čele s četařem Ivanovem, který byl smrtelně zraněn při útoku na vrchní patra budovy.

Vlajku vztyčili jeho vojenští kamarádi Jegorov a Kantarija. Boje pokračovaly ještě pár dnů a nocí. V noci na 2. května se obránci budovy vzdali spolu s celkovou kapitulací berlínské garnizony.

Vyvěšení Vlajky vítězství na Říšském sněmu se pro sovětské vojáky stalo mezníkem v nejtěžší berlínské útočné operaci, která předznamenala konec Velké vlastenecké války a 2. světové války.

Celkem bylo vyrobeno devět vlajek podle počtu divizí 3. útočné armády 1. běloruského frontu, z nichž jedna měla být vyvěšena na Říšském sněmu.
V červnu 1945 byl hlavní symbol vítězství přepraven do Moskvy a 22. června byl uložen v muzeu. Je to obvyklá vlajka útoku, na které zpočátku byl jen srp a kladivo. Podle prezidentského výnosu z 15. dubna 1996 je Vlajka vítězství, která byla na Říšském sněmu vyvěšena v květnu 1945, spolu se státní vlajkou Ruské federace vynášena na Den vítězství k pokládání věnců u Hrobu neznámého vojína, pořádání slavnostních setkání, přehlídek vojsk a pochodů veteránů Velké vlastenecké války na Rudém náměstí v Moskvě.