K tomuto závěru dospěl pozorovatel amerického portálu The National Interest Caleb Larson.

K-7 byl vyvinut v Charkovském leteckém závodě pod vedením konstruktéra Konstantina Kalinina. Revolučnost jeho myšlenky spočívala ve využití principiálně nového schématu draku – „létajícího křídla“. Mělo rozpětí 53 metrů a bylo přes dva metry vysoké. Právě uvnitř křídla se nacházelo veškeré užitečné zatížení. V civilní variantě v závislosti na vnitřním uspořádání mohl K-7 přepravovat 128 nebo 64 cestujících (v luxusních kajutách). Na palubě měl být bufet, kuchyně a rádiová kabina.

K-7 se projektoval ostatně i jako výsadkové letadlo a jako bombardér. Mohl přepravovat 112 parašutistů, uvažovalo se i o tankovém výsadku. Teoreticky by mohly být tanky umístěny mezi masivními plošinami podvozku.

Bojová zátěž činila až 16,6 tuny, bombardovací zařízení bylo také rozmístěno v křídle. Z obranných zbraní měl letoun osm 20mm kanónů a osm kulometů ráže 7,62 mm.

Schéma nebylo jediným inovačním aspektem letounu, unikátní byly také materiály, z nichž byl vyroben, podotýká autor NI. Třeba kostra byla vyrobena z chromomolybdenových trubek, které se používaly v sovětském leteckém průmyslu poprvé. Těžký stroj byl poháněn sedmi vrtulovými motory.

K sériové výrobě K-7 ale nedošlo, osud revolučního letadla byl v mnohém předurčen leteckou katastrofou v listopadu roku 1933, kdy zahynulo 15 z 20 lidí, kteří se nacházeli na jeho palubě. Později byla práce na tomto těžkém transportním letounu zastavena.