Jourová odpovídala na otázku, která se týkala pomyslné hranice mezi nutnými opatřeními na zmírnění dopadu epidemie, omezováním svobod a porušováním zásad právního státu. Vysvětlila, že existuje pravidlo Rady Evropy, které uvádí, že „v situacích, kdy vlády mají posílenou pravomoc, mají přijímat rozhodnutí, která jsou nezbytná, přiměřená, časově omezena a relevantní k řešení krize“.

Dodala, že ona sama sleduje, aby země využívaly tato opatření jen v nezbytné míře. „Vlády, které si tedy říkají o posílení pravomoci, jsou si těchto parametrů vědomy a chtějí je dodržovat,“ uvedla s tím, že má za úkol sledovat, co se během nouzového stavu v zemích děje. Ačkoliv podle jejích slov zatím nevidí žádné zásadní problémy, vůči některým státům je přece jen ostražitější.

Situace v Polsku a Maďarsku

Jourová okomentovala také situaci v Polsku a Maďarsku. Ve druhé zmíněné zemi byl totiž na konci března schválen zákon, který vládě Viktora Orbána umožňuje řídit zemi v době nouzového stavu pomocí dekretů a zároveň má i větší kontrolu nad novináři.

„Mám problém smířit se s tím, že vývoj v těchto zemích probíhá takovým směrem. Takový vývoj evropská pravidla ani nepředvídala,“ sdělila.

Jourová připomněla také článek 7 Smlouvy o fungování EU. V Polsku byl aktivován v prosinci roku 2017 a v Maďarsku pak v září 2018. Zmiňme, že tento článek se zaobírá postupem, který může vést až k pozastavení práv členských států. Dodává, že použití tohoto článku by mohlo vyústit v omezení hlasovacích práv.

 „Musíme to teď hlídat víc než předtím. Protože apetit neomezeně vládnout, chuť vypnout ústavu, chuť vypnout parlamentní a občanskou kontrolu, roste v takové situaci zároveň s tím, jak roste poptávka lidí po silné ruce, která něco důležitého má zařídit,“ uvedla s tím, že nouzový stav je varující. 

Ostražitost je na místě

Jourová také doporučila přečíst si knihu Fašismus od Madeleine Albrightové. Podle slov Jourové se v knize mluví o tom, jak docházelo k postupnému ukrajování občanské svobody. „Je to pomalý, neznatelný proces. Začíná to vysvětlováním dobrých úmyslů a končí to tím, že... nebudu raději říkat. V lednu jsem byla v Osvětimi, kde jeden z přeživších Marian Turski rozhodně nemluvil o minulosti, ale o současnosti,“ dodala.

Jourová dále konstatovala, že je nutné být ostražitější. „Jsem toho plná, moc přemýšlím, co teď udělat, ale vyloučit z Unie nikoho nemůžeme, použijeme však všechny nástroje, které máme, abychom vedli státy zpět k principům, ke kterým se zavázaly, když vstupovaly do Unie,“ vyjádřila svůj názor.

Kromě jiného vysvětlila, co si lze představit pod tím, kdy z Evropské komise zní často slova o vhodném využití krize jako příležitosti pro pozměnění evropské ekonomiky ve smyslu prosazování zelené politiky.

„Sdílím názor, že koronavirová krize nám neodčarovala problém s klimatem. Přišli jsme s dlouhodobým plánem, jak snížit emise a jak s klimatickými změnami bojovat. S plánem, jak k tomu donutit i zbytek světa. Jsme před situací, kdy se musíme znovu podívat na načasování jednotlivých zelených opatření a kdy je spouštět. A také na to, jak by případné zelené požadavky dopadly například na průmysl a na malé a střední podnikání,“ uvedla s tím, že je nutné znovu propočítat dopady zelených opatření se započítáním vlivu nového koronaviru.