Tanky v Sovětském svazu v době před vypuknutím druhé světové války je možné rozřadit do tří skupin, a sice pěchotní tanky, průlomové tanky a rychlé tanky, které měly hrát zásadní roli v bleskových válkách. Další kategorizací, která je nejvíce vhodná pro pochopení rozdílů ve strategiích velkých mocností během druhé světové války, je členění podle velikosti a váhy. V návaznosti na tuto specifikaci můžeme vyčlenit následující typy sovětských tanků: 1) lehké tanky, jako například T-26, 2) střední tanky, kam patří významný T-34, jehož vznik měl rozhodující vliv na koncepci výroby tanků budoucích generací, 3) těžké tanky, jako je třeba řada tanků IS a KV.

Během Velké vlastenecké války, která je součástí druhé světové války, se střetly dvě koncepce využití tanků během bojů. První koncepce byla využita nacistickým Německem a předpokládala uplatnění těžkých tanků o váze přes 40 tun, které se vyráběly v menším počtu. Druhou koncepci využil právě Sovětský svaz a daná strategie spočívala ve výrobě převážně malých a středních tanků (o váze 30 tun a méně) s nižšími výrobními náklady. Tato koncepce umožňovala vyrábět větší množství tanků.

Nakonec, boje v rámci Velké vlastenecké války mezi SSSR a hitlerovským Německem prokázaly větší účinnost sovětské strategie. Sovětské legendární tanky typů T-34 měly výraznou převahu nad těžkými německými tanky, zvláště v podmínkách bleskové války.