Jak poznamenávají Parlamentní listy, mezi unijními lídry se těžko hledá shoda v debatě o dlouhodobém plánu podpory zasažených ekonomik. Zatímco jižní členové EU v čele s Itálií a Španělskem prosazují zvýšení objemu zvláštního fondu a poskytování přímých grantů vládám, severské země a Nizozemsko chtějí, aby byl co nejvíc využíván příští sedmiletý rozpočet a trvají tedy na půjčkách.

Ekonomka Šichtařová v této souvislosti souhlasí, že pokud se rozdíly v přístupu k vyřešení ekonomických potíží spojených s koronavirem budou prohlubovat, může se tato pandemie stát pro Evropskou unii osudovou.

„Já si tedy spíš myslím, že tuhle ránu EU zatím ještě ustojí a rozloží ji definitivně až něco příštího, ale opatrně připouštím, že už teď by se mohla začít drolit. V Itálii totiž dost dramaticky roste vlna euroskepticismu a aktuálně se blíží úrovním, na jakých byla v Británii těsně před osudovým referendem o brexitu…“ poznamenává.

Dodává přitom, že právě peníze by podle ní mohly sloužit jako hlavní příčina historického zvratu.

„Itálie nemá daleko k bankrotu. Všichni víme, jak Evropskou unií otřásl bankrot Řecka, a to bylo Řecko proti Itálii malou ekonomikou. Pokud Itálie vážně zbankrotuje podobně jako Řecko, což nelze vyloučit, byl by to de facto konec EU, tedy minimálně v současné podobě,“ podotýká ekonomka.

Jak pokračující omezení nakonec ovlivní českou ekonomiku?

Ekonomka Šichtařová v sobě nepěstuje žádnou naději ohledně prudkého oživení ekonomiky po skončení pandemie. Podle jejích slov hospodářská krize začínala i bez koronaviru, proto by se v létě určitě, ač v poněkud měkčí podobě, projevila. „Tohle umělé umrtvení ekonomiky průběh krize jednak urychlilo, jednak prohloubilo,“ doplňuje.

Výsledkem současných okolností tak například bude propouštění, které spolu s dalšími věcmi zaznamenáme v průběhu tří, čtyř měsíců.

„Dojde na krachy firem. Dojde k obrovskému nárůstu zadlužení země, které zvýší riziko, že se český stát do desetiletí nebude schopen financovat. Dojde k prudkému poklesu nejen úrokových sazeb, ale i výnosů u různých penzijních, podílových fondů a podobně. Tedy úspory, které lidé vložili do těchto fondů, začnou mizet, inflace a ztráty těchto fondů najednou požerou celoživotní úspory. Byty sice v nejbližších měsících lehce zlevní, ale z dlouhodobého hlediska příštích třeba deseti let se stanou ještě dražší a nedostupnější. To ještě víc zvýší sociální pnutí a rozevře nůžky ve společnosti…“ varuje Šichtařová.

Ekonomka je přesvědčena, že hlavní odpovědnost za to všechno nese hlavně vláda, která zvolila podle jejího názoru chybnou hospodářskou politiku.

„Kdybych byla v pozici rozhodovat o hospodářské politice, místo současného přerozdělování bych volila pravý opak: Odbourání daní z příjmů. To by nechalo peníze těm, kdo jsou stále životaschopní, a ekonomiku by to ozdravilo,“ vysvětluje ekonomka.