Vůdce Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku Vladimir Lenin se narodil přesně před 150 lety, některá fakta z jeho života však zůstávají i nadále záhadou a některá z nich jsou prostě málokomu známá.

Přinášíme pět nejpozoruhodnějších faktů o ruském revolucionářovi, z nichž ho některá ukazují z neobvyklého hlediska.

Nečekaná revoluce

Ať už to zní jakkoli absurdně, ale „otec“ sovětské revoluce ani nedoufal, že se dočká jejího uskutečnění za svého života. Přesně měsíc před únorovou revolucí, v jejímž důsledku byla svržena ruská monarchie, zastával všeobecný názor, že teprve budoucí generace budou svědky socialistické revoluce. Dokonce v tom viděl možné „spiknutí anglických a francouzských imperialistů“.

Na tomto postoji není ostatně nic divného, protože jeho předchozí pokus zahájit revoluci v Rusku ztroskotal asi o deset let dříve, a to zřejmě zmařilo jeho naději na uskutečnění revoluce v dohledné budoucnosti.

Neúspěšný statkář

Když mu bylo pouhých 18 let, musel Lenin převzít vlastnictví půdy kvůli smrti svého otce. Neměl ale podle všeho schopnosti statkáře, protože jeho pokusy nebyly úspěšné. Poté, co se několika rolníkům podařilo ukrást svému pánovi koně a dvě krávy, vzdal se Lenin pokusů o budoucnost statkáře, prodal statek a přestěhoval se spolu s rodinou do města.

Lenin měl církevní sňatek, i když byl ateistou

Nehledě na to, že Lenin byl od 18 let ateistou a byl v ideologické opozici vůči křesťanské církvi, měl oficiální církevní sňatek. Jedno z jeho četných vyhnanství za revoluční činnost v roce 1898 ho mohlo rozloučit s jeho přítelkyní Naděždou Krupskou, protože mohla za Leninem jet pouze v případě, kdyby byl jejich sňatek oficiálně potvrzen církví.

Lenin a Krupská byli kategoricky proti tomu, aby byli takto rozloučeni, a proto se rozhodli nechat stranou své ideologické nepřijetí církevního sňatku a „zahrát tuto komedii“, jak o tom psal sám revolucionář. Jejich plán málem ztroskotal, protože nemohli pozvat potřebné svědky a družby, a ani si zaopatřit snubní prsteny, které byly pro ceremoniál nezbytné. Dokázali však přemluvit místní rolníky, a jeden z nich jim udělal pár prstenů z měděných mincí.

Měl přes 150 pseudonymů

Leninova revoluční činnost z něho udělala hlavní terč pro právní orgány, a to nejen v době carské vlády, ale i v období prozatímní vlády po únorové revoluci. Kvůli tomu musel používat velké množství falešných osobních průkazů, pseudonymů a přízvisek, aby úřadům unikl. Nebylo to ostatně vždy úspěšné.

Podle přibližných odhadů měl celkem asi 150 pseudonymů, z nichž jeden byl Lenin, zatímco jeho pravé jméno je Vladimir Uljanov. Původ pseudonymu Lenin zůstává i nadále záhadou. Jedna z teorií však předpokládá, že pochází z názvu řeky Leny. Kromě toho měl i jiné přízvisko – jeho kamarádi v komunistické straně mu říkali Stařec.

Tři atentáty… po revoluci

Ať už to zní divně, ale revoluční činnost nikdy neohrožovala Leninův život, po příchodu k moci Sovětů však zažil za pouhé dva roky tři atentáty. Stříleli na něho mj. 1. ledna roku 1918, zůstal ale živ a zdráv díky tomu, že se atentátník netrefil.

Při následujícím atentátu téhož roku takové štěstí už ale neměl. Členka Strany socialistů revolucionářů Fanny Kaplanová na něho třikrát vystřelila, když 30. srpna odcházel z mítinku. Kulka ho zasáhla do ruky a krku, ale i přesto, že to bylo poměrně těžké zranění, brzy se zotavil a už za dva měsíce obnovil svou činnost.

Štěstěna mu přála také v září roku 1919, kdy skupina anarchistů vyhodila do povětří budovu stranického výboru v Moskvě, kde měl Lenin pronést řeč. Naštěstí se opozdil: k výbuchu došlo dříve, než vstoupil Lenin do budovy.