Kometa 2I/Borisov je druhé kosmické těleso po asteroidu Oumuamua, které přiletělo do Sluneční soustavy z mezihvězdného prostoru. Astronomové zpočátku tvrdili, že složení této komety je stejné jako mají komety Sluneční soustavy. Po detailnějším zkoumání, které bylo provedeno pomocí komplexu radioteleskopu ALMA, který je umístěn v chilské poušti Atacamě, se však ukázalo, že to není úplně tak.

„Je to poprvé, co jsme se podívali dovnitř komety za hranicemi Sluneční soustavy. A velmi se liší od většiny jiných komet, které jsme viděli dříve,“

uvádí se v tiskové zprávě Národní radioastronomické observatoře slova jednoho z vedoucích výzkumu Martina Cordinera.

Poprvé provedl komplex ALMA přímé analýzy chemického složení plynu emitovaného kometou 2I/Borisov 15. a 16. prosince 2019. Astronomové objevili kyanovodík (HCN) a oxid uhelnatý (CO). Přičemž poslední jmenovaný byl objeven ve velkém množství – 9 až 26krát vyšším než bývá u komet Sluneční soustavy, které se nachází v analogické vzdálenosti od Slunce. Podle vědců to naznačuje, že Borisovova kometa vznikla v extrémně chladném prostředí.

„Kometa musela být vytvořena z materiálu, který je velmi bohatý na CO, který bývá přítomen pouze při nejnižších teplotách nalezených ve vesmíru, pod 250 stupňů Celsia,“ tvrdí další vedoucí výzkumu Stefanie Milamová.

Možnosti teleskopu ALMA

Komety jsou zajímavé tím, že se na rozdíl od planet jejich vnitřní složení od narození významně nezměnilo. Proto se mohlo hodně říct o procesech, které se vyskytly během jejich zrození na protoplanetárních discích. Oxid uhelnatý je jednou z nejčastějších molekul ve vesmíru, nachází se ve většině komet.

I přesto však existuje obrovská variabilita koncentrací CO ve Sluneční soustavě a nikdo neví proč. Zčásti to může být spojeno s tím, že ve Sluneční soustavě se vytvořila ta či jiná kometa, nebo s tím, jak často se kometa vzhledem ke svým orbitálním parametrům přibližuje ke Slunci, jehož teplo vypařuje oxid uhelnatý z povrchu komety.

V mnoha ohledech byl objev učiněn díky unikátním technickým možnostem teleskopu ALMA, což je první teleskop, který byl schopen změřit obsah látek v plynech pocházejících přímo z jádra objektu, který se k nám dostal z jiného planetárního systému.

„Pouze díky bezprecedentní citlivosti teleskopu ALMA můžeme na submilimetrových délkách vln charakterizovat plyn, který vychází z takových unikátních objektů,“ vysvětlil ještě jeden autor článku Anthony Remijan z Národní radioastronomické observatoře.

Protoplanetární disky

Podle názoru autorů se kometa 2I/Borisov vytvořila daleko od své mateřské hvězdy, v chladné oblasti ledových těles, která lze srovnávat s Kuiperovým pásem ve Sluneční soustavě, který se nachází za oběžnou dráhou Neptunu. Co se týče toho, v jakém planetárním systému se objevila kometa, lze jen spekulovat, říkají vědci.

„Většina protoplanetárních disků pozorovaných teleskopem ALMA se nachází kolem mladých hvězd s malou hmotností, jako je například Slunce. Mnoho z těchto disků sahá daleko za hranice oblasti, kde se zřejmě vytvořily naše vlastní komety, a obsahují velké množství extrémně studeného plynu a prachu. Možná, že kometa 2I/Borisov k nám přišla z jednoho z těchto velkých disků,“ vysvětluje Cordiner.

Vysoká rychlost, kterou kometa prošla Sluneční soustavou (asi 33 kilometrů za sekundu) dává astronomům důvod k domněnkám o tom, že byla vyhozena ze svého systému při interakci s procházející hvězdou nebo planetou. Poté strávila miliony a miliardy let cestováním chladným mezihvězdným prostorem. A to až do té doby, než si jí všiml ruský amatérský astronom Gennadij Borisov.