Analýza dat z družic, klimatických modelů a výsledků pozemních měření ukázala vědcům, že v roce 2019 došlo jen k druhému největšímu odtoku z tajícího ledu (v roce 2012 byla situace horší), ale z hlediska bilance šlo o největší změny v historii pozorování ledovce od roku 1948.

Odborníci však poznamenávají, že tání bylo způsobeno nejenom vysokou teplotou. Přispěly k tomu i změny v atmosférické cirkulaci: během velmi dlouhého období převládaly nad Grónskem vysokotlakové oblasti (anticyklóny). Právě ony bránily vzniku oblaků nad jižní častí ostrova a propouštěly více světla na povrch, což vedlo k tání ledové pokrývky. Kromě toho zároveň bránily sněžení. 

„Napadlo asi o 50 miliard tun méně sněhu než obvykle, aby se zvětšila masa ledové pokrývky. Nedostatek sněhu také odhalil na některých místech tmavý, holý led a kvůli tomu, že ten neodráží tolik slunečního světla jako čerstvý sníh, absorboval více tepla a připíval ke zvýšení tání a odtoku,“ uvádí se.

Systém anticyklónů se také otáčel ve směru hodinových ručiček, čím přiváděl vlhký teplý vzduch z jižních šířek na sever a vyvolával mírný skleníkový efekt. V roce 2019 byl počet dní s nepříznivými povětrnostními podmínkami bezprecedentní, ale v posledních několika desetiletích se staly stále častějšími. To by mohlo v nejbližší budoucnosti zhoršit předpovědi zvyšování hladiny moře.

Nastane malá doba ledová?

Dříve po analýze dat shromážděných během 12 let satelity, které pozorovaly kruhový Beaufortův proud (Beaufort Gyre), odborníci zjistili, že tání ledovců a tvorba velkého množství studené sladké vody destabilizuje proudy a cykly v Atlantském oceánu. Podle něj rychlé tání ledů a uvolnění tající vody do Atlantiku by mohlo způsobit malou dobu ledovou.