Předsedkyně IAV na stránkách Parlamentních listů zveřejnila prohlášení k připomenutí 75. výročí ukončení 2. světové války a jeho významu pro obyčejné lidé. Svůj text uvedla slovy: „Mnozí znají nejen dějiny, ale znají i osobní zkušenost svých předků o prožitých hrůzách, které v období nejkrutější války byly na lidech páchány. Všichni slušní lidé budou uctívat památku obětí druhé světové války, památku desítek miliónů nevinných lidí.“

Významné datum zmíněného výročí, a hlavně doba nouzového stavu kvůli epidemii koronaviru, za kterých proběhla demontáž sochy maršála I. S. Koněva, pobouřily IAV a přiměly ho k tomu, že institut požádal orgány činné v trestním řízení o vyšetření právní podstaty případu. Zakladatelka institutu zaměřeného na ochranu lidských prav a svobod, mimo jiné i zkušená expertka v oboru energetiky, pro Sputnik promluvila o tom, jak se celá situace mohla řešit, o následcích tohoto činu a uvedla i možnosti dalšího vývoje.

Sputnik: Minulou středu jste podala trestní oznámení proti starostovi m. č. Praha 6 Ondřeji Kolářovi, který inicioval proces odstranění sochy maršála I. S. Koněva z nám. Interbrigády. Čeho byste tím chtěla dosáhnout, jaký průběh řízení by pro Vás znamenal úspěch?

Ing. Alena Vitásková: Jen pro upřesnění. Institut Aleny Vitáskové z.s. (dále jen IAV) ochrana lidských práv a svobod, podal trestní oznámení, které jsem jako předsedkyně podepsala. Chceme docílit, aby celá kauza byla důkladně prošetřena. Je podezření ze spáchání trestných činů ze strany starosty Prahy 6 pana Koláře a je nutné na jistotu postavit, které trestné činy byly skutečně jeho kroky spáchány. My jsme předali podnět do kompetentních rukou, což je policie a státní zastupitelství. Nyní je na nich, jak celou záležitost prošetří, zda budou stíhat i další účastníky tohoto bezprecedentního jednání, jak budou vyčísleny „škody“ jejich činů, včetně mezinárodních dopadů atd.

Nejen instituce, spolek, ale každý občan má povinnost upozornit na nezákonné jednání příslušné orgány, které podezření z trestných činů mají v kompetenci řádně prošetřit a případně předat soudu k dalšímu řízení. Opravdu se necítíme jako spolek být kompetentní k tomu, abychom soudili, či rozhodovali, zda je Ondřej Kolář vinen. 

Úspěch pro nás bude, pokud se orgány činné v trestním řízení skutečně budou kauzou zabývat a v souladu se zákony ji budou vyhodnocovat. Pokud nedojde k jejímu zametení „pod koberec“. Je přece v zájmu všech, aby tento skutek byl řádně prošetřen. A to nejen proto, že kauza pravděpodobně doputuje k mezinárodním soudům. Přece nechceme, aby Česká republika dostala punc, že podezření z trestných činů nešetří, naopak je podporuje, či omlouvá. Osobně předpokládám, že v této věci budou muset rozhodovat soudy.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR tvrdí, že odstranění sochy není v rozporu se dvěma mezinárodními smlouvami o přátelství s Ruskem, o kterých referujete ve Vašem trestním oznámení. Jejich argumentem je, že se nejedná o válečný hrob. Co říkáte tomuto odůvodnění? 

Je možné, že MZV ČR toto prohlásilo – údajně se takto měl vyjádřit dokonce pan ministr Petříček (K záležitostí se vyjádřila pro novináře mluvčí ministerstva zahraničí Zuzana Štíchová – pozn. red.). Já znám prohlášení pouze z médií. Nicméně pokud to ministr Petříček skutečně takto vyhodnotil, tak je třeba si položit otázku, zda „byl dodržen duch těchto mezinárodních smluv“. Prezident Havel a prezident Jelcin podepsali smlouvu o přátelství s Ruskem již v roce 1993.

Víte, ministr Petříček by nebyl prvním ministrem, který porušil zákon. Například v nedávné minulosti porušil zákon (jednal v rozporu se zákonem) při výkonu funkce dokonce ministr spravedlnosti Robert Pelikán, což potvrdil i Ústavní soud (Tady jde o vydávání bývalým ministrem Pelikánem údajného ruského hackera Jevgenie Nikulina do Spojených států - pozn. red.). 

Pokud ministr Petříček argumentuje, že se nejedná o válečný hrob, tak mi nezbývá než vyjádřit pouze „lítost“ nad ministrem Petříčkem. (V minulém roce ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček říkal, že smlouva se podle právníků vztahuje i na Koněvovu sochu, ale neurčuje, kde má památník stát. Podle portálu aktualne.cz řekl následující: „Pokud najdeme důstojné místo pro sochu, podle mě svým závazkům ze smlouvy dostojíme." - pozn. red.) Já vyjadřuji úctu milionům mrtvých, kteří položili život za naši svobodu.

Pokud by finální čin odstranění sochy probíhal mimo dobu mimořádných vládních opatření v boji proti koronaviru, mohlo by to mít podle Vás zásadně jiný průběh?

Pochopitelně by to mohlo mít zásadně jiný průběh. Ještě je celá řada slušných lidí, kteří s tímto činem zásadně nesouhlasí. Politik za TOP 09 starosta MČ Prahy 6 Ondřej Kolář k odstranění sochy využil nouzového stavu, aby se vyhnul protestům „prapodivných lidí z pravicové i levicové spodiny“, jak pro média sdělil. Když politik hovoří o lidech, kteří mají jiný názor, že jsou spodina, tak to již jsme úplně někde jinde a měli bychom se mít na pozoru. Kdysi vše začalo také nevinně. „Nálepkování“ lidí podle jejich názorů, či politické příslušnosti, původu. Všichni mlčeli a nálepkování si nechali líbit, ustoupili ZLU. Po nálepkování nastoupil další stupeň útlaku „nášivky – žluté šesticípé hvězdy“, vadil původ, vadila rasa. To již byl fašismus u moci a pak již byla jen SMRT, vyhlazovací koncentrační tábory. Nacismus zahájil řízenou genocidu národa – Židé byli likvidováni jako národ. Jeden z těchto vyhlazovacích koncentračních táborů osvobodil maršál Koněv – byl to koncentrační tábor Osvětim.

Opravdu se necítím jako „pravicová nebo levicová spodina“ (dle údajných slov politika Ondřeje Koláře) jen proto, že mám jiný názor. Nechci, aby naše společnost přešla z nálepek k nášivkám…

V rozhovoru v Lidových novinách starosta Kolář řekl, že socha Koněva je na náměstí zřízena od roku 1980 a „ve skutečnosti jde o normalizační pomník“. Připomněl, že pravidelně od roku 2015 je památník terčem útoků během výročí okupace. V roce 2019 po opakovaném polití barvou starosta odmítl následky odstraňovat se slovy: „Proč bych jim měl dělat pucfleka a pořád jim dokola leštit generálské holínky.“ Lidi, kteří barvu z pomníku iniciativně odstranili, označil za „ruské trolly“. Představitelé městské části Praha 6 nyní apelují na společné rozhodnutí ze září 2019.  Proč podle Vás pravě teď, 30 let po sametové revoluci, se řeší osud památníku? Mohlo by být projevem demokracie a tolerance k minulosti a svým dějinám to, že sochu nechají na jejím původním místě?

Primát občana je nad státem. Politici dostali od občanů možnost spravovat majetek, který jim nepatří, mají jej pouze spravovat a to řádně. Politici jsou vlastně zaměstnanci občanů, když to zjednodušíme. To, že se šíří vandalismus, jak popisuje starosta Kolář, hovoří o nedobrém stavu státu, za něž jsou politici občanům odpovědni. Dehonestovat občany, kteří odstraňují škody způsobené vandalismem, či odstraňovat sochy. K tomu je nutné dodat: „Jestli se politik neumí o majetek mu svěřený řádně starat, tak ať odejde, na svoji práci nestačí.“

Vyjádření pana Ondřeje Koláře k památníku maršála Koněva musíme brát z jeho úhlu pohledu na celou věc. Pokud k tomu přistoupíme demokraticky, tak jsou minimálně dva, možná tři úhly pohledu:

• Jedním úhlem pohledu se na záležitost díváte, když se snažíte přepisovat dějiny 2. světové války, pak odstraňujete pomníky, mladou generaci dezinformujete a čekáte, až pamětníci vymřou.


• Jiný úhel pohledu máte, když jste potomek nacistů, fašistů. To se na zásluhy maršála Koněva v boji proti nacismu a naše osvobození budete dívat poněkud jinak. Určitě takovým lidem pomník musí vadit, vždyť jejich předky Koněv hnal jako skutečnou lidskou spodinu přes půl světa, až ke konečnému vítězství nad nacismem. 75. výročí vítězství si zanedlouho připomeneme. 


• Zcela opačný úhel pohledu máte, pokud jste potomek Židů – národa, na kterém byla páchána nacisty genocida, zvěrstva nevídaného rozměru a kterému byla rodina vyvražděna. Pokud jste skutečně Čech, který žije jen díky vítězství nad nacismem (Himmler měl připraven program – část Čechů vyhladit, část porobit a část vystěhovat). Pokud jste přeživší občan například nacisty vyhlazených Lidic, Ležáků.

Jakým úhlem pohledu se dívají na věc pozůstalí desítek milionů mrtvých, dědů, otců, synů, kteří položili život za naše osvobození. Z tohoto úhlu pohledu je zcela bezvýznamné, ve kterém období byla socha hrdinům 2. světové války instalována.

Slova pana starosty Koláře, že jde ve „skutečnosti o normalizační pomník“, ve mně evokovaly vzpomínky z minulosti, dobu před sametovou revolucí. Tenkrát milicionáři odstraňovali pomník T. G. Masaryka v Hodoníně v noci, aby se nemuseli podívat do tváří obyčejných lidí, kteří s tím nesouhlasili. Nyní nemáme milicionáře, ale mnohé praktiky některým zůstaly. V době sametové revoluce jsme na demonstracích volali, NEJSME JAKO ONI. Ano, nechtěli jsme být jako oni a celou dobu se o to lidé snaží.  Bohužel, více než třicet let po sametové revoluci jsou někteří z nás horší, než byli ONI, nebo přinejmenším používají stejné praktiky. Proto si k odstranění sochy zvolili nouzový stav, který je vyhlášen vládou k zajištění ochrany zdraví a životu našich občanů. Je zákaz nejen volného pohybu, ale i výkonů některých zaměstnání, zákaz shromažďování. O to podlejší je tento čin. Morální vlastnosti aktérů nelze hodnotit.

Vedení m. č. Praha 6 podotýkalo, že mělo značné útraty na pravidelné odstraňování nápisů a poškození památníku (Kolář uvedl částku v hodnotě cca 1 mil. Kč). Teď město zaplatilo slušnou částku za demontáž (275 tis. Kč) a bude platit měsíčně téměř 12 tis. Kč po dobu roku. Je podle Vás odstranění sochy úsporným řešením v boji proti vandalům? Jsou peníze na odstranění vandalských činů důležitější, než památka na záchranu životů Pražanů?

Z mého pohledu je úsporné řešení v boji proti vandalům jen zástupná a hloupá výmluva neschopných anebo všehoschopných politiků. Jedná se přece úplně o něco jiného. To mi chcete říct, že když vandalové budou ničit například stadion Sparty, nebo jeho okolí, tak z úsporných důvodů v boji proti vandalům se budovy nebo stadion odstraní? To může skutečně říci jen diletant nebo někdo, kdo sleduje úplně jiný cíl.

Vláda a ministerstva se od kauzy Koněva distancovaly a ponechaly to na místní úrovni. Nakolik je to podle Vás zodpovědné jednání? Může se najít kompromis a přijatelné řešení jak pro ruskou, tak pro českou stranu, která sochu hodlá umístit do Muzea paměti 20. století? 

Nikdo nemůže smýt alibistický postoj vlády Andreje Babiše k této kauze. Její nečinnost a ponechání na místní správě řešení „kauzy Koněv“ je skandální. (Minulý rok mluvčí Ministerstva zahraničí ČR Zuzana Štichová uvedla, že památník maršálu Koněva není válečným hrobem a nevztahují se na něj jiné formy ochrany mezinárodního pravá) Maršál Koněv, hrdina, kterého vyznamenala celá řada zemí a světových mocností za jeho zásluhy ve druhé světové válce, za osvobození od nacismu, nemůže být tak lehce „zapomenut“.

Tento krok z české strany má a bude mít mezinárodní politicky dopad, trvale poškodí vzájemné vztahy s Ruskem, naše národní zájmy. Pasivita vlády pak vzbuzuje obavu, zda je naše vláda ještě schopna řídit stát, pokud předala některé pasáže zahraniční politiky do rukou samosprávy. Pak se můžeme obávat politické anarchie. 

Jak tento precedens ovlivní osud dalších podobných památníku a válečných hrobů v ČR? Co můžeme v brzké době očekávat? 

Pokud tento precedens necháme bez povšimnutí, uvolníme cestu ZLU.  Každý, kdo bude jen přihlížet a nepostaví se ZLU do cesty, stává se jeho spolupachatelem. Nesmíme připustit, aby se tak stalo. Nikdo nesmí znesvěcovat památku mrtvých – osvoboditelů. Osobně věřím, že „parta“, která se různými kroky snaží o přepsání dějin (především kolem druhé světové války) nesmí dostávat již příležitost, aby pokračovala v destrukci přátelských vztahů mezi zeměmi, mezi národy. Doufám v to, že se obdobný diletantismus, který předvedl Ondřej Kolář na Praze 6, nebude již opakovat. 

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.