Co mne nikdy nepřestane překvapovat na sci-fi literatuře je, jak během času může nabýt jiný smysl a společenský význam. Platí to zejména o klasických dílech dystopického žánru. Ve většině případů jde o příběhy odehrávající se ve smyšlené společnosti --často diktátorské , nespravedlivé a odpudivé—v níž její příslušníci prožívají obludnou noční můru. Když dnes některá z nich čteme znovu, nemůžeme se ubránit pocitu, že jsme ve zrychlujícím se skluzu do budoucnosti, kterou jejich autoři předvídali.