Svůj názor na tuto událost Sputniku sdělil i bývalý premiér Slovenska a právník JUDr. Ján Čarnogurský, který dříve navrhoval přestěhovat danou sochu na Slovensko.

Sputnik: Jak byste zhodnotil možnost přesunu sochy do Ruska? A nakolik je tento krok vhodný. v porovnání s údajnou budoucí instalací pomníku v Muzeu paměti 20. století, jehož adresa zatím není známa?

Čarnogurský: Požadavek rodiny maršála Koněva je oprávněný z několika důvodů. Je oprávněn z důvodů rodinně-emocionálních, jde o jejich předka. Je oprávněn z důvodů právních. Mezi Českou republikou a Ruskou federací platí smlouva o přátelských vztazích z roku 1993 a Dohoda mezi vládou ČR a RF o spolupráci v oblasti kultury, vědy a školství z roku 1996. V první z nich se v článku 18 píše o povinnosti vzájemné spolupráce při ochraně a studiu kulturního dědictví obou zemí, a to včetně kulturních a historických památek. V druhé z nich se v článku 4 obě země zavazují, že budou usilovat „o ochranu historických a kulturních památek a jiných děl materiální a duchovní kultury národů obou zemí, včetně památek a památných míst spojených s dějinami obou národů“. Odstranění památníku maršála Koněva bez souhlasu ruské strany je porušením obou smluv.

Umístění památníku do tzv. Muzea paměti 20. století (České republiky) by bylo navíc porušením občanských a osobních práv příbuzných maršála Koněva, protože památník se tam stane jen muzejním exponátem, nikoli předmětem vzdávání úcty, za jakým účelem byl vytvořen. Navíc, pokud to bude muzeum 20. století, budou v něm i exponáty o nacistické okupaci Čech za války, například soška nacistického protektora Heydricha (pokud se taková zachovala) a může se stát, že maršál Koněv a Heydrich budou vystaveni vedle sebe jako rovnocenné postavy. Paradoxně by v takovém muzeu měly být i fotografie ze smutečního shromáždění na Václavském náměstí v Praze v roce 1942 po atentátu na Heydricha. Podle filmových a fotografických záběrů, které se zachovaly, se na náměstí shromáždily desetitisíce Pražanů a truchlily za Heydricha.

Přesun do Ruska by byl tou lepší alternativou a česká strana by se vyhla právním problémům, které vzpomínám výše. Poznamenávám, že Slovensko-ruská společnost nabídla Praze 6 odkup památníku za cenu stanovenou soudním znalcem a přesun památníku na Slovensko. Maršál Koněv velel operaci přes průsmyk Dukla na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Praha 6 poskytla k našemu návrhu jen neurčitou odpověď.

Jaký osud podle Vás čeká sochu Koněva v Česku na pozadí vývoje politické agendy v České republice a Evropě?

Pokud bude Česká republika v geopolitickém područí Spojených států, socha maršála nebude v České republice nikdy v bezpečí. Vždy se tam najdou oportunisté, kteří se budou chtít zalíbit Američanům ještě více. Pokud se na sochu maršála jakože „zapomene“, v lepším případě ji dají do sklepa některého muzea, v horším ji jednoduše zničí.

Lze říct, že demontáž pomníku v Praze je jistým signálem, že česká politika týkající se výsledku 2. světové války a role Sovětského svazu bude brzy přehodnocena?

Socha maršála je signálem, že tlak rusofóbních kruhů v Čechách se stupňuje. Ustupování kontinentálním silám má v Čechách tradici. Například v roce 1955 postavili v Praze největší sochu Stalina na světě. Měli smůlu, že zanedlouho Chruščov zkritizoval Stalina na 20. sjezdu KSSS. Sochu Stalina pak v Praze potichu odstranili. Po geopolitickém vytlačení USA z Evropy sochu maršála Koněva v Praze možná postaví zpět.

Jak byste zhodnotil návrh ruského ministra obrany Sergeje Šojgu, který se obrátil na šéfa Vyšetřovacího výboru Ruské federace s žádostí o trestní stíhání zahraničních úředníků, kteří jsou zodpovědní za demontáž památek sovětských občanů?

Návrh ministra Šojgu je správný. Ostatně, Spojené státy stíhají cizí občany za všechno možné po celém světě.