Skála: Náš odpor proti NATO není zajatcem žádné ideologie, vyjadřující jen specifický sociální zájem. My vycházíme z nesporných fakt a závazků mezinárodního práva. Bráníme klíčový zájem deseti miliónů Čechů i půl miliardy Evropanů. Bráníme ho proti politice NATO, která ho ohrožuje stále víc. Která z válek, vedených atlantickou aliancí, byla či je skutečně spravedlivá? Která z nich vede aspoň k jakžtakž udržitelnému míru? Po které z nich je na tom napadená země lépe než dřív? Podobných otázek se nabízí mnohem víc. Z odpovědí, které si nelžou do kapsy, běhá mráz po zádech. Ve třetím tisíciletí se válčí nonstop – ať už pod hlavičkou NATO nebo „koalic ochotných“, jímž velí ty samé generálské šarže. Stálo to milióny zmařených životů, děsivé humanitární pohromy – a tisíce miliard dolarů, chybějících jinde. Zato tam, kde je to její povinnost, se aliance k zásahu nemá. Turecko je její členskou zemí. Roky bylo „bezvízovým koridorem“ zabijáků, masakrujících Sýrii i Irák, i jejich techniky a munice. Co proti tomu udělalo NATO?  Lokalizovat teroristické gangy – a eliminovat je dřív, než začnou vraždit – je pro dnešní vojenskou techniku hračkou. Špičky NATO se nezmohly ani na to. Zasáhly snad proti pašerákům migračního chaosu do Evropy – a předvojů fanatismu a teroru, poschovávaných v tom mumraji? Ani v nejmenším. O to víc haraší zbraněmi proti mocnostem, které svou suverenitu brání a disponují i jaderným arzenálem. Teď se jejich vojenskému obkličování nasazuje koruna i popravou smluv, omezujících riziko nukleární sebevraždy a zvlášť nebezpečných závodů ve zbrojení. Povede-li to k návratu raket krátkého a středního doletu i do srdce Evropy, budeme mezi prvními na ráně i my, Češi. Takový hazard si cíle, které sleduje, na čelo napsat nemůže. O to víc lidi děsí „obrazy nepřítele“, démonizujícími země, které chce dohnat ke kapitulaci. Čína ani Rusko se však vzdát očividně nehodlají. Zkoušet je zlomit silou je náměsíčný vabank. V zajetí ideologie – ideologie válečných magorů - vězí až po uši právě ten.  

Ale existují fakta, která je obtížné popřít. Například mírová mise NATO v Afghánistánu, které se účastní česká armáda. Hlavní úkoly mise jsou školení personálu pro afghánskou armádu a policii, pomoc Kábulu při vývoji právního systému státu a národní bezpečnost. Řešení situace v Afghánistánu je do jisté míry zárukou klidného života v Evropě.

Klidnému životu v Evropě prospěje jedině pravý opak. O tom, co bude s Afghánistánem, mají právo rozhodovat jen sami Afghánci. Čím déle se jim bude upírat, tím víc to může zcepenět v bumerang, padající i na evropské hlavy. Padá na ně už dnes. Migrační vlna – a exploze terorismu – jsou reakcí na „export demokracie“, který má ruce od krve.  

Jak byste hodnotil účast české armády v mezinárodní operaci v Afghánistánu? Myslíte si, že Češi by měli opustit Afghánistán po odchodu Američanů? Prezident Miloš Zeman by podpořil posílení mise Severoatlantické aliance v Afghánistánu. Řekl to v rozhovoru pro ČTK u příležitosti 20. výročí vstupu Česka do NATO.

Česká armáda nemá v Afghánistánu co pohledávat. Ta země neohrožuje ani Ameriku, natož nás. Válka vedená údajně „proti terorismu“ je jeho největším inkubátorem. O to víc hrozí krvavou pomstou i na našem území. Český kontingent by se měl vrátit domů okamžitě, a ne až s tím americkým. Stane-li se tak, zachová nám to aspoň drobek zdání, že o sobě rozhodujeme sami. Dojde-li na to až společně s U. S. Army, bude to jenom další ochotnická maškarní „omezené suverenity“.   

V těchto dnech se znovu otevřela diskuze, která se týká umístění amerických základen v Evropě. Deník Právo při rozhovoru položil ministrovi obrany následující otázku: „V Evropě, například v Polsku, se začalo mluvit o tom, že to (zrušení smlouvy INF) možná povede k novému rozmísťování amerických raket po Evropě. Čekáte, že se znovu začne diskutovat o tom, že by u nás mohl být radar nebo rakety?" Ministr reagoval následovně: „Uvidíme, co nastane po půl roce, kdy uběhne doba, kdy je možné se k dohodě vrátit. Je možné, že poté dojde ke zhoršení situace a nevylučuji ani to, že v Alianci podobná diskuze může nastat." Četla jsem také názor bývalého předsedy vlády Jiřího Paroubka, který věří, že základna NATO se v České republice v příštích třech letech neobjeví. Co si o tom myslíte vy?

Honit kariéru pukrlaty „euroatlantickým spojencům“, na to se nadržených kandidátů najde stále víc než dost. Tím spíš, že je to i docela výnosný byznys. Nezřídka, pravda, i vrchovatě nevkusný. Zvlášť počátkem května, kdy nám sugeruje úplně jiné osvoboditele, než oněch 144 tisíc sovětských vojáků, kteří za naši svobodu položili život. Američanů tu zahynulo tisíckrát méně. Na našem území nemuseli svést jedinou bitvu. Nacistická soldateska k nim prchala do zajetí sama. S cizí základnou je to jinak. Zvlášť má-li změnit i nás v terč drtivé odvety. Tady se, jak doufám, probudí pud sebezáchovy. Politici, kteří by takové základně otevřeli brány, by se odepsali doživotně.         

Zatímco se na Pražském hradě a v Černínském paláci budou konat oficiální oslavy 20. výročí členství České republiky v NATO, iniciativa Ne základnám! spolu s řadou dalších veřejných organizací na pražském Klárově pořádá protestní demonstraci. Půjdete tam?

Samozřejmě. Jako jeden z těch, kdo k účastníkům promluví, jsem uveden i na pozvánce.  

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce