Klaus mladší na portálu píše, že zmiňovaný aktivista uvedl, že se vlastně nic moc neděje, jelikož muflon tady u nás není původním druhem a tudíž sem nepatří. Na to politik trefně reagoval:

„Analogicky sice ani samotní ekologičtí aktivisté zde nejsou původním druhem a byli k nám zavlečeni až koncem dvacátého století. Tudíž... :-),“ napsal ve svém komentáři.

Nejprve se snažil okomentovat základní aspekty „ochrany“ přírody, jak sám uvádí. Pokusil se zamyslet i nad tím, kam tyto snahy vedou. Když zabrouzdal do minulosti, vzpomněl například rok 1874, kdy byl u nás zastřelen poslední vlk.

„Za celou historii Země se zde objevilo asi 40 miliard druhů, 99 % z nich během dlouhých dob evoluce vyhynulo. Stále vzniká na planetě spousta nových biologických druhů a spousta zaniká. Mapa výskytu biologických druhů se také neustále mění,“ myslí si Klaus ml.

Uvádí, že v přírodě existuje jakýsi vzorec nebo pravidlo, který určuje počet druhů, a to v závislosti na blízkosti rovníku (teplotě). Z toho tedy logicky plyne, že na rovníku je druhů řádově více než třeba u nás, ale u nás jich je zase mnohem více než někde v tundře.

„Myslím, že skutečná evoluční ekologie a vůbec biologie jsou opravdu zajímavé vědy. Nikterak ale nesouvisí třeba se snahou „vysadit tady znovu vlky“. Tyto snahy souvisí podle mě s televizní tvorbou, kdy lidé se rádi dívají na přírodopisné filmy z „divoké přírody“. Důležité je, jací lidé a na jaká zvířata,“ píše Klaus ml.

Vzápětí ve svém názoru ještě pokračoval: „Vsadím se, že nejvíc se dívají městští lidé, kteří mají asepticky uklizený byt (díky všem čisticím prostředkům nemají v bytě moc biologických druhů), den strávili v klimatizované kanceláři a fitnessu, který je součástí nákupního centra. Lidi, kteří se zvířaty pracují, tyhle filmy rajcují méně. Nebo zakarpatský vesničan z hor (má vlky v lese za barákem) se na přírodopisný film o divoké přírodě vlků nedívá, neb jde nakrmit svého ovčáckého psa a nabít si pušku,“ napsal politik.

Klaus mladší tak tvrdí, že je důležité, aby tato tvorba zahrnovala zejména hezká a roztomilá zvířata. Jako příklad uvedl hyenu či skunka, tedy zvířata, která nejsou pro lidi z města to pravé. Zato malí vlci jsou prý roztomilí dost...

Podle jeho názoru však tyto přírodní „dokumenty“ lidem, kteří jsou vychováváni ke korektnosti a opatrnosti, ukazují brutální atavistické chování.

„Mají to jako prášek. Naběhne silnější lev, druhého zabije, samice si hned srovná a ty s tím nemají žádný větší problém. Televizní komentátor se u toho skoro zajíká blahem – jakože „to je pravá příroda, takhle to chodí“,“ myslí si.

Dnes se tak podle politika lidé snaží ta hezká zvířata do přírody vrátit a nahodit přírodu jaksi zpět. Kam to ale spěje? A proč se lidé snaží vracet do konkrétního roku? Byla dříve příroda o něco horší? I takové otázky si Klaus mladší ve svém článku klade.

Ptá se také na to, jak velké biologické druhy máme zachraňovat – zda jsou v pořádku například bakterie Yersinia pestis, které způsobují dýmějový mor. Jako další příklad uvádí kůrovce, kterého chráníme, a to i přesto, že právě on je jakýmsi „dýmějovým morem“ pro lesy. To už je ale podle něj ekologickým fanatikům fuk.

„Chráníme přírodu pro lidi nebo proti lidem (na základě často pomatených a nevědeckých východisek)? Chybí vám na Šumavě v zimě na běžkách, že tam vedle vás neběží smečka vyhladovělých vlků? Nebo moje pětiletá dcerka chodí v Peci už sama na borůvky do lesa – je to taková tragédie, že tam není medvěd? (…) Ovce (navíc něčí) nejsou příroda, kterou můžeme chránit? Proč vlky naši předkové vyhubili? Jen z legrace? Chtějí mít Afričané za vesnicí v jezírku vzteklého hrocha, nebo by se tam radši koupali jako my na Mácháči?“ uzavírá celou věc politik.