
„Když v roce 2016 čínský prezident Si Ťin-pching a jeho český protějšek Miloš Zeman pozvedli sklenice piva na terase, z níž se nabízí překrásný pohled na pražské věže, oslavovali éru prohloubené ekonomické spolupráce: Peking bude investovat miliardy dolarů do České republiky, zatímco Zeman bude podstrkovat Čínu jako obchodního partnera pro Evropu,“ píše Philip Heijmans.
„To staví Českou republiku do geopolitické přetahované mezi Spojenými státy, jejich dlouhotrvajícím spojencem a spřátelenou demokracií, a rostoucí ekonomickou mocí Číny,“ píše autor. „Svízelná situace, v níž se Česká republika ocitla, je mikrokosmem debaty, která probíhá napříč Evropou: tedy, zda zůstat s Washingtonem a riskovat tak průtahy s integrací nové technologie, která bude určovat kurz podnikání,“ konstatuje Heijmans.
Autor dále připomíná počáteční ostrou reakci premiéra Andreje Babiše, který nejprve úřadu vlády nařídil, aby se zbavil mobilních telefonů značky Huawei, a snahu prezidenta Zemana udobřit si Peking.
„Česká republika a mnoho dalších zemí dnes sedí na dvou židlích, které se odsunují,“ cituje The Atlantic Martina Halu, ředitele projektu Sinopsis, což je český think tank zaměřující se na výzkum Číny. „Tato schizofrenická pozice, kdy se jedna část politické elity dívá na Východ a druhá na Západ… musí jednou být vyřešena.“
„Číňané jsou zde velmi aktivní,“ řekl pro The Atlantic bývalý šéf české vojenské rozvědky, generál Andor Šandór. „Nechtějí podkopat naše vztahy s NATO nebo EU tak, jak to chtějí Rusové. Touží však od nás získat maximum technologických informací,“ tvrdí Šándor.
Babiš přitom podle autora v tomto sporu, na rozdíl od prezidenta Zemana, odmítá zaujmout konkrétní pozici. „Souhlasil s tím otevřít Apple store v Praze. Nicméně odmítl otevřeně podpořit Trumpa v jeho obchodní válce s Čínou a odmítl zcela zakázat Huawei,“ konstatuje Heijmans.
Naopak Zeman ve svém televizním rozhovoru svůj postoj označil jasně. Podle něj NÚKIB ohrozil české ekonomické zájmy v Číně.